Návrh řešení

Policie, státní zastupitelství, soudy, Rejstřík trestů, Vězeňská služba a Probační a mediační služba vedou oddělené evidence. Každá počítá jinou jednotku a policie třídí trestnou činnost jinak než justice.[1]

• Institut pro kriminologii a sociální prevenci: „prostřednictvím oficiálních statistik není v současné době možné získat přesnou míru atrice“. [2]
• Totéž platí pro recidivu: ve statistikách ministerstva vnitra ani spravedlnosti „nejsou k dispozici ani data, která by umožnila blíže popsat složení populace recidivistů“. [3]
• Ministerstvo spravedlnosti samo popsalo, že trestní spis vzniká u policie, pokračuje u státního zastupitelství a končí u soudu, ale „absence jednotné platformy přináší nutnost složitého a nákladného propojování jednotlivých systémů spočívající pouze v přenášení základních údajů“.[4]
• Nejvyšší kontrolní úřad o informačních systémech justice: „jsou vzájemně nekompatibilní a nesdílejí data“. [5]
• Statistický list justice ani policejní statistika pachatelů nenesou jméno ani rodné číslo. Proto je dodatečně nejde spojit. [6][7]
• Není to jen český problém. Eurostat o evropských statistikách: „with the collected data it is not possible to follow individual cases through the system“. [8]

Co se z veřejných čísel vyčíst dá a kde na sebe fáze nenavazují, ukazuje Trychtýř.

• Vznikne při prvním zápisu skutku v policejním systému. Státní zastupitelství, soud, Rejstřík trestů, Vězeňská služba i PMS ho převezmou.
• Nenese žádný význam (útvar, rok, kvalifikaci) a nemění se. Změna kvalifikace, spojení nebo vyloučení věci jsou události, které se k němu připíšou.
• Jednotkou měření je obvinění, tedy osoba × skutek.
• K identifikátoru patří povinnost hlásit výsledek věci. Zkušenost z USA: přestože identifikátor existuje, u zhruba 31 % zatčení chybělo v roce 2020 konečné rozhodnutí. [9]

Proč nestačí identifikátor osoby: v sandboxu se bez identifikátoru věci přiřadí rozsudek ke správnému obvinění jen v 34,2 % až 47,9 % případů, i kdyby osoby byly propojené bez chyby (syntetická data).

• Základní registry už pseudonymní identitu mají. Agendový identifikátor fyzické osoby (AIFO) platí jen v jedné agendě a „zabraňuje tak přímému sdružování/propojování dat jednotlivých agend“.[10]
• Převod mezi agendami umí jen informační systém ORG, který provozuje Úřad pro ochranu osobních údajů: zajišťuje ho „jako jediný v celém systému základních registrů“. [11]
• Agendy policie, státního zastupitelství, soudů, Rejstříku trestů, Vězeňské služby i PMS už AIFO používají.[12] Chybí agenda pro statistiku trestní justice a oprávnění, které by do ní převod povolilo.
• Rodné číslo by se tak mezi úřady vůbec neposílalo. Statistik by viděl jen identifikátor, který mimo jeho agendu nic neznamená.
• Cizince, kteří nejsou v registru obyvatel, tato cesta nepokryje. TODO ověřit

• Než bude zákon a agenda, jde stará data propojit zpětně: třetí strana převede rodné číslo na pseudonym klíčovaným otiskem (HMAC). Klíč drží jen ona. Prostý otisk bez klíče nestačí, protože všech možných rodných čísel je málo a dají se vyzkoušet.
• Záznamy bez rodného čísla nebo s chybou se dohledají pravděpodobnostním propojením. Britské ministerstvo spravedlnosti k tomu vyvinulo a zveřejnilo nástroj Splink. [14]
• Role se oddělují: kdo zná identitu, nevidí události, a kdo počítá statistiky, nevidí identitu. Důvod je i právní. Podle Nejvyššího správního soudu mohou být pseudonymizované údaje osobními údaji podle toho, kdo s nimi pracuje a co má k dispozici. [13]
• V sandboxu složí samotný pseudonym rodného čísla správně 91,9 % osob, se Splinkem 93,6 % (syntetická data, podrobnosti).

• Statistický úřad smí ze zákona využívat administrativní zdroje a důvěrná data zpřístupňuje výzkumníkům v chráněném prostředí (SafeCentrum). [15]
• Precedens ze zdravotnictví: národní zdravotní registry se zpracovávají pseudonymizovaně.[16]

• § 16m dovoluje ministerstvu spravedlnosti a jeho podřízeným organizacím používat anonymizované údaje z rejstříku trestů; údaje o jednotlivých osobách „se používají v pseudonymizované podobě“.[17]
• Odstavce, které dávaly přístup i výzkumným organizacím mimo resort, zrušil zákon č. 60/2026 Sb. s účinností od 27. 5. 2026. [18][19] Řízený přístup k datům podle téhož zákona začne až 1. 1. 2028.[20]
• Pilot proto dává smysl uvnitř resortu: data neopustí ministerstvo spravedlnosti a měří se recidiva odsouzených. Na atrici to nestačí, k té je potřeba i policie a státní zastupitelství.

Ministerstvo vnitra předložilo v červenci 2019 vládě materiál o sjednocení statistik kriminality. Podle zprávy o něm: „Každý jedinec by měl přidělen svůj anonymní identifikátor, pokud by k prokázání viny nedošlo, byl by ze systému vymazán.“ [21]

• Systém, který maže neodsouzené, atrici změřit nemůže. Atrice jsou právě věci, které odsouzením neskončily.
• Navrhujeme opak: ve statistické vrstvě záznam ponechat a chránit ho pseudonymem a pravidly uchování. Provozní evidence policie se tím nemění.
• Co se s materiálem z roku 2019 stalo dál, se nepodařilo dohledat. TODO ověřit

Tři věci ze současného práva, které návrh určují:

• Zákon č. 60/2026 Sb. se nevztahuje na data pro potřeby trestního řízení, „s výjimkou dat evidenčních a statistických“. [32]
• Zákon č. 110/2019 Sb. nemá pro trestní data výslovné pravidlo o dalším zpracování pro statistiku a výzkum, které směrnice (EU) 2016/680 v čl. 4 odst. 3 připouští. [33][34]
• Převod AIFO mezi agendami vyžaduje oprávnění zapsané v registru práv a povinností. [35][36]

Z toho plyne seznam předpisů, kterých by se změna týkala:

1. Trestní řád: jednotný identifikátor věci a skutku od prvního záznamu, povinnost všech orgánů ho převzít a povinnost hlásit výsledek věci.
2. Zákon o Rejstříku trestů, § 16m: obnovit přístup pro výzkum; vést pseudonym osoby a identifikátor věci.
3. Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech: nová agenda „statistika trestní justice“ s AIFO a převody přes ORG jen pro ni.
4. Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě: statistický úřad jako místo propojení dat s chráněným přístupem pro výzkum.
5. Zákon č. 60/2026 Sb.: výslovně zahrnout pseudonymizovaná trestní data.
6. Zákon o Policii ČR, zákon č. 555/1992 Sb. (Vězeňská služba), zákon č. 257/2000 Sb. (PMS): zmocnění předávat data; uchování statistické vrstvy oddělit od policejní likvidace údajů.
7. Zákon č. 110/2019 Sb.: výslovně provést čl. 4 odst. 3 směrnice (EU) 2016/680.

Vzory úpravy: nizozemské nařízení k zákonu o zjišťování totožnosti včetně lhůt uchování[37] a rakouský zákon o státní statistice, § 31.[38]

Seznam je pracovní osnova, ne paragrafové znění. Před použitím ho musí projít právník, který se oblastí zabývá.